Alois Jirásek - Lucerna
14. 9. 2009
Děj začíná v malé, poklidné vesničce, olemované stromy, křovinami a jinými porosty. Skromná rodina s panem mlynářem, jeho manželkou, baculatou, kyprou paní, dcerou Haničkou a mladíkem Zajíčkem jako každoročně sklízejí brambory. Přichází urozená slečna a verbuje do svých služeb na pozici vojáka a později i důstojníka milého Haničky a ten s madam, ať chce či ne, odchází. Jdou cestou kolem rybníka, starých močálů, kde mimo jinou chásku žijí i vodníci. Směřují tichou nocí přímo na zámek. Učitel Zajíček zatím posmutnělou Haničku utěšuje a daruje jí prastarou lucernu. Dívka lucerny využije ku prospěchu svému a jde s ní přes močály hledat svého mládence. Jen tak tak děvče uteklo smrti, málem se utopila v močále, ale přes všechny strasti nakonec svého milého najde na zámku, přemluví vévodkyni, že z jejího chlapce nikdy nebude voják, že patří k nim k chalupě a oba dva odchází zpátky domů.
Začátek představení na mne působil poněkud zdlouhavě, ale děj sám o sobě byl vskutku napínavý, hlavně v momentě, kdy sama Hanička riskovala svůj život pro záchranu svého milého a šla v půlnoci přes bažiny a močály. Ale kouzelná lucerna zapříčinila to, že všechno dobře dopadlo. Její charakter mě velmi upoutal, byla to dívka velmi statečná, která měla ujasněné své hodnoty a priority, věděla, že nejhorší možná věc, kterou může člověk ztratit jsou milovaní lidé. Nic totiž nemá vetší hodnotu.
Silně mi naopak vadil fakt, že mnoho herců v mluvení používalo mnoho vulgárních výrazů, což se mi ale vůbec nelíbilo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář